Hus stále živý

1) T.G Masaryk v knize vzpomínek a úvah „Světová revoluce 1914/18“ (Čin a Orbis Praha 1924) charakterizuje náboženské poměry v Československu „silnou husitskou tradici a náboženským navazováním na reformaci“(str. 606). Všechny protestantské církve charakterizuje návazností na reformaci. O„nové“Církvi československé lapidárně sděluje ,že „je církví husitskou“. Její zahraniční styky označuje blízkostí k anglikánům, starokatolíkům  a

„ po jisté stránce“ k pravoslaví. Ve shodě s Karlem Farským  ji vidí v rodině reformačních církví  jako církev liturgickou. Právem. Nedělní a sváteční bohoslužba CČSH s ohnisky kázáním a  svátostí Večeře Páně,  navazuje na husitské hlásání Slova Božího a přijímání všech „ pod obojí způsobu.“ Nejen zbožnost, nýbrž i její myšlenkové vyjádření, souzní s husitskou tradicií. Úzký vztah k Mistru Janu z Husince zmiňuje prohlášení k národu z 11. ledna 1920, jež svolávalo nové církevní společenství. K němu se přidávali zejména ti, kteří Jan Husa ctili. Spontánním výrazem lidové úcty k Husovi bylo a je dodnes pojmenování většiny sborů CČSH jeho  jménem. Věřící nové církve oslovil Hus svým zápasem s absolutismem moci církevní.Husovu při chápali jako „český zápas“, který Hus a husité vedli za práva pro uražené a ponížené v církvi i ve světském životě. Měli touhu na něj navázat a svou účastí na životě nové církve v něm pokračovat.Universální a sociálně-etický rys naznačeného směřování vyjadřovalo  po řadu let motto časopisu Český Zápas  „absolutismus církevní je poduškou absolutismu světského.“ Význam lidové zbožnosti pro předávání víry mezi generacemi oceňuje nejmodernější teologické bádání.   

 

 2) Bezprostřední předzvěst zrodu nového církevního společenství, vánoční bohoslužba roku 1919 v řadě farností podle pro tuto příležitost připraveného  Českého misálu,byla charakteristická pro modernistickou součinnost praxe s teologickou vzdělaností.Příkladnými osobnostmi v tomto ohledu byli ThDr. Karel Farský a později Prof.ThDr. František Kovář.Bezprostřední lidový vztah k Janu Husovi a husitství na úroveň teologického normativního poznání uvedlo jednání a výsledky I.sněmu církve  v r.1924 Programový plenární referát Prof. ThDr. Karla Statečného vyznačil naukový půdorys církve, jež za nejvyšší normu života a nauky označila Duch Kristův. Druhý specifický rys nauky nové církve představovalo uvedení modernistického a reformního směřování do spásně-dějinné souvislosti s husitskou tradicí. K aktuálnímu náboženskému naplňování  odkazu Jana Husa a české reformace se CČSH přihlásila na I. sněmu roku 1924 heslem „Dokončit českou reformaci“. Jednoznačným prohlášením církev překročila církevní hierarchickou strukturu a vydala se hledat nauku o církvi v duchu Nového zákona a reformace.

 

3) Biblická, starokřesťanská a reformační eklesiologie Církve československé, došla věroučného vyjádření v Základech víry CČSH, které přijal VI.církevní sněm roku 1971.Základy víry byly  od sněmu roku 1924 ( norma Ducha Kristova) a roku 1931 ( Učení náboženství křesťanského), nejzávažnějším naukovým usnesením.Stalo se tak v čase, kdy členové zakladatelské generace  ještě aktivně se zúčastňovali života církve. Usnesení, jehož motiv spadá do roku 1953, dovršilo objasňování totožnosti církve.Její oprávnění záleží v neustálém úsilí o poznání Božího zjevení a čistou církev. S vnitřní logikou víry souvisí, že se na pořad sněmovního jednání dostala hojně diskutovaná otázka doplnění názvu církve. O názvu „husitská“ uvažovala již biskupská rada 30. května 1921.V pojetí sněmu, není pojmem historickým, nýbrž teologickým.Požaduje zodpovědnou aplikaci biblicky správných husitských principů na život  církve v její přítomné dějinné situaci s jejími problémy úkoly.Husitství není programem minulosti, nýbrž programem pro přítomnost a budoucnost.Tolik v přípravě na sněm Zdeněk Trtík (Theologická revue 1970, str.125-137). Husitství jako cesta do budoucnosti závisí na víře,v níž  pochopíme svoji dějinnou existenci a její směřování v dynamizujícím výhledu k přicházejícímu Božímu království. Zakoušení eschatologického vstupu Boží vlády do přítomných dějin a víra v jejich  ukončení Ježíšovým soudem, jež bylo vlastní  Husovu rozhodování a  zápasu Božích bojovníků, vede naši církev, aby ve víře neustále  usilovala o svou obnovu a  proměnu světa ve směřování do nebeské říše.Ustavuje Církev československou jako ve víře „ církev husitskou“ v přítomnosti a je jediným oprávněním přívlastku jejího jména.

 

Velké alternativy Husova  procesu

 

4) Husitstvím se bohosloví CČSH zabývalo a zabývá se s hlediska různých disciplin teologických soustavně. Sborník studií k 550. výročí Husova upálení ( editor Prof. Miloslav Kaňák, Praha 1965) nesl název „ Hus stále živý.“Profesoři Husovy bohoslovecké fakulty svoje programové stanovisko, vyjádřené názvem sborníku,  opřeli o rozpoznání nestora německé reformační historiografie Leopolda von Ranke: „teprve, když byl Hus mrtvý, staly se jeho myšlenky skutečně živými“ (Weltgeschichte  Bd. 9,Leipzig 1888,str.187 ). „ Tento Rankeho výrok charakterizuje zvláštní vztah mezi Husem a historií“, uvažuje v Československu narozený německý historik  Ferdinand Seibt, „ Hus svou smrtí na  hranicí zvěstoval Menetekel pro svět, v němž žil…To platí ještě dnes… Je málo dějinných osobností, jež opakovaně přitahují na sebe historickou vzpomínku. Jsou to především velké alternativy,jež se vždy nově nabízejí k následování…Tímto vědomím návaznosti zrála naše společnost ke své kultuře… Proces proti Janu Husovi v Kostnici roku 1415 náleží ke společnému evropskému vzpomínání…. Vypadá to, jako kdyby se chtělo znovu jej otevřít, dokud jednou moudrý soud nenalezne všestranně spravedlivý rozsudek “(Hussitenstudien, München 1987, str ).

5) Ústřední obsah Seibtovy hluboké úvahy záleží ve stanovisku, že Husova pře je stále živá, ano,ve světle nedávného „strašného osudu, který máme my všichni vždy, když ztratíme společné vzory a představy o společnosti, politické ideály a lidskou důvěru“  ( Seibt, in: Jan Hus mezi epochami, Praha 1995, str. 30)  se znovu otevírá. Problém existenciální otázky kostnického procesu se otevírá spíše abstraktní spekulaci, než běžnému způsobu historického nazírání, míní Seibt ( in: Hussitenstudien, München 1987, str. 36).K této reflexi ve vší pokoře  hlásí se také teologie.  Husův proces jako celek - od sporů s pražským arcibiskupem až po kostnické finále- artikuluje ústřední téma, civilizace, kultury a lidské existence.Je to „ mravní rozhodování tváří v tvář protivenství a smrti,“ jemuž byl na koncilu Jan Hus vystaven, jak pravil papež Jan Pavel II. (alokuce k účastníkům římského symposia o M. Janu Husovi při audienci17.12. 1999).V Husově rozhodování tváři v tvář smrti se koncentrovalo vše co učil, kázal i etický charakter jeho života a směřování víry jak „alternativu,vybízející k následování“.

6) Na rozcestí stály dvě velké alternativy: jedna cesta, zachraňující život za cenu odvolání. Druhá představovala Kalvárii  ke smrti,nicméně, ve vědomí návaznosti dějin,nabízející se vždy nově k následování. Jedna alternativa je viděním života  a jeho tajemství s hlediska  práva. To se soustřeďuje na jevy a konání v jevové, dějinné podobě.Toto stanovisko reprezentoval kostnický soudní dvůr, jeho postup v Husově kauze a možné varianty rozsudku. Žalované činy a projevy jsou rozsuzovány v souřadnicích platných právních norem a procesů. Druhá alternativa: úhel vidění a kvalifikace postojů,jejich výchozí a finální motivace z hlediska  dogmatického, etického nebo filozofického jsou jiné.Tytéž jevy, jednání a postoje, jimiž se zabývá právo, jsou zasazeny do univerzálního celku stvoření a zkoumány z hlediska Božího zjevení a etických norem.Oba úhly poznání a jednání nelze stavět abstraktně proti

 

sobě. Jejich platnost  v životě a smrti označujeme symbolem časoprostorovým: jde o závaznost „předposlední“ a „poslední“.V této kvalifikaci je patrné napjetí, charakteristické pro křesťanské pochopení existence člověka a dějin. V Husově životním příběhu a jeho vyústění na koncilu, naznačené úhly pohledu a jednání  na sebe narážely a vymezily se až příliš.Husovo odvolání ke Kristu nenalezlo jím očekávané vyslyšení…

 

 

7)  Hlubokou sensibilitu projevují Seibtovy úvahy, zda v Husově resistenčním postoji převažoval ohled na situaci v Čechách nebo zda Hus do důsledků zvažoval v poslední chvíli mu neznámou osobností nabídnuté prohlášení, jež by mu mohlo zachovat život, aniž by se ocitl v pozici toho, kdo doznal nepravdivost svých názorů. „V osamělosti vězení a ve smrtelné úzkosti odvrátil se odhodlaně od tohoto posledního východiska.“( F.Seibt in:Hussitenstudien , str. 172; odvolává se na Husovu korespondenci v Novotného edici, Praha 1920, str. 282 a 285).  S hlediska naší personalistické teologické filozofie pokusíme se a rozboru Husových východisek a cílů postoupit hlouběji.Ve středu Husova rozhodování stála jeho celá osobnost se svými vztahy k lidem i k Bohu v Ježíši Kristu. Husovo rozhodnutí tváří v tvář smrti nabylo specifický charakter osobního mystického ve vztahu „imitatio Christi“ – následováni Ježíše se všemi podstatnými christologickými vztahy a znaky. Mezi ně podstatně patří odpovědnost a láska k přátelům a blízkým (Mt 22,37) i odpuštění nepřátelům (Mt 5,43-48). O imitatio Christi, ano, mystické identifikaci s Kristovou Kalvarií, Husova slova, jež pronesl po přečtení rozsudku 6. 6. 1415. „M. Jan zbledl, Ale rychle se vzpamatoval a řekl: Pane Ježíši Kriste, odpusť všem mým nepřátelům, že mne křivě obžalovali, křivé svědky zjednali a křivé články proti mně vymyslili. Odpusť jim pro své nesmírné milosrdenství!“ ( relace Petra z Mladoňovic,cituji podle F.M. Bartoš, Čechy v době Husově, Praha 1947, str. 447.)

8) Vyvrcholení Husova procesu na „hranici na břehu Rýna“ stalo se interpretačním klíčem  mnohovrstvenného koncilního jednání vůči pražskému magistru i celého   Husova života a díla. Lákavý klíč je třeba vymanit z ideologických schémat, přenášených do minulosti a omezit interpretační   reservovaností historika, jenž si chce podržet svoji důstojnost. Jen tak může otevírat rozum k pravdě alternativy bezpodmínečné víry ,jež se upíná-zcela osobně-ke Kristu, který přišel, přichází a přijde. Z tohoto hlediska se stává srozumitelnou alternativa, nabízející se k následování: „hranice, která svůj úkol vykonala důkladně a strávila tělo českého mistra dokonale, začala nyní zaněcovat požár mnohem hrozivější v jeho dalekém domově.“ ( F.M. Bartoš, op. cit. str. 449)Jako facit všech svrchu uvedených úvah uvádím, že tváří v tvář smrti nenalézá soudní rozsudek svoji  konečnou verifikaci v historii; jeho váha v poznání teologie, záleží v tom, zda – třeba jen potichu - poukazuje na metahistorický eschatologický soud mimo dějinný čas. To se do slova a do písmene týká i rozsudku kostnického koncilu.

 

 

Husův vzkaz dnešku      

 9)  Prosím,

                   abyste se milovali,

                                                dobrých násilím tlačiti nedali

                                                                              a pravdy každému přáli.                                                                                                                                                                                                     

                                                                                                 Všem věrným Čechům Mistr Jan Hus z kostnického žaláře

                                                                                              

 

 

 

 

10) Husově velké alternativě univerzálního tématu člověka v dějinách porozuměla církev,

při jejímž zrodu měla ústřední roli poslední autorita:

je to poslušnost církevním představitelům

anebo alternativa, nabízející se vždy k následování.

Naši otcové uposlechli slovo Páně:

Žeň je veliká, dělníků málo (Mt 9,37) Jděte,křtěte a učte ( Mt 28,37nn.)

 

Husův duchovní odkaz Církev československá husitská vytyčila

za motiv duchovní obnovy a přípravy na Husovo jubileum v roce 2015.

Tím Církev chce sobě, české ekuméně a národu, v němž převážně působí,

i evropské kultuře, k níž husitství svým vznikem a působením náleží,

připomenout trvalé základy, na nichž spočívá život jednotlivce i společnosti.

 

Je to vzájemná solidarita, počínaje manželstvím a rodinou, mezi různými oblastmi

lidské práce a generacemi, jejímž vrcholem je oběť vyššímu principu.

 

Solidaritu nutno vyvážit spravedlností. Ta je realizována právním státem

v neustále procesu vzdělávání, vyhledávání bezpečnosti, nestranným souzením

a přiměřeným nátlakem. Základem je uznávání společného etického hodnotového systému při zachovávání osobního přístupu jedince.

 

Společenská soudržnost i její regulace spravedlností musí respektovat svobodu v poznávání pravdy. Svobodným poznáváním Stvořitel vybavil člověka, jenž je Božím obrazem-

Biblický  překlad Vulgáta zdvojuje: imago et similitudo Dei : obraz a podoba Boha

 

Husův odkaz souzní s evangeliem:

Poznáte pravdu

a pravda vás učiní svobodnými

                                              Jan 8,32

 

                                                                                                          Zdeněk Kučera